00/09/07
fetch! v rakvi a ve špajzu. atd...
vodovodníma trubkama proteklo mezitím hodně vody a mohli bychom si zase udělat takový menší shrnutí, prostě oživit pamět a zapsat to, aby to bylo navždy vytesáno v análech internetu.
kde jsme to končili posledně? jo o těch litoměřících. tak to je snad náhoda, protože za tejden se tam ukážeme zase.
ale nepředbíhat, ještě tu máme dva body k jednání, než se dostaneme k zábavě. 1. vstoupili jsme do stríbrné rakve, více na www.silver-rocket.org a 2. vzmohli jsme se po letech na vlastní špajz. www.myspace.com/lllfetchlll. už máme dva kamarády. a teď ten deníček:
[21/10/06] sychravej podzim a vyrážíme do nižboru nach berlin. beroun. koncert se sexmetalovou legendou (gnu), dětma (bratrama deště) a nám neznámí sulk. prostředí moc příjemný, ale nějak jsem se do toho zvuku nedostal, pokud si pamatuju. začíná se projevovat akutní potřeba upgradovat aparát. předtim ještě přišel mejl od adama, že se omlouvá organizátorům a všem zůčastněným z kapel, ale z důvodu nemoci manželky a dcery dorazí až těsně před koncertem gnu. prostě bůh...
[01/11/06] volt. ty vole. to jsem ani nečekal, co se z tohodle vyklube. harfa po asi sto letech, vlastně furt stejná a stejně vtipná, pouze pro povahy protřelé životem a nejedním pajzlem. jeden návštěvník nevěří mým slovům a vlastním očím a otáčí to už ve vstupní chodbičce. zásadní chyba, kdyby věděl. začali bumfrang3 z takovým primárním valivým rockandrollem a promítáním spartakiádních filmů. bohužel film se docela brzo přepálil. ale hudba se mi líbila, taková jednoduchá a upřímná, takhle to vypadá, když si koupíš kytaru, běžíš dychtivě domů a řežeš do toho hlava nehlava než příjdou rodiče, protože víš, že se nikdo nekouká a to co kouká z tý kytary je definice svobody. pak my, můj aparát zase nestíhá, ale je docela narváno a atmosféra (aspoň mi to tak připadá) to plně nahrazuje. takže na dřeň a jsou z toho fotky (tady). po našem setu se na záchodě potkávám se zpěvákem volt, vypadá to, že ho prohání střevní potíže. v duchu ho lituju a mám obavy, ale když jsou pak aparáty ohulený na plný koule a láhev rumu koluje, tak to vypadá, že vibrace všechny bakterie a bacily zničily během prvních sekund. neskutečnej masakr. prostě nejvíc nejvíc. (jeste musim pochválit výborný asi-broučkovo kari).
[16/11/06 25/11/06] dvojvýpad na východ, krátce po sobě. napřed ta dlouhá štreka a bloudění do chocně, kde jsem odpálil aktivní odposlech, kterej jsem hloupě koupil pro větší hlasitost. pak dvě německý kapely, ta druhá (jakuzis attempt) fakt docela slušný divadlo. tak trochu extrémisti, ale musim to pochválit, škoda, že polovinu koncertu jsme prokecali v lokále. o tejden pozdejc do přelouče, s ultra metalistama. ti byli trochu legrační, ale zase na druhou stranu sympatickej pořadatel.
[14/12/06] proces. tohle bylo dost vyjmečný. po několika stránkách, tuhle noc se to nějak potkalo plno věcí. koncert pro zvířecí útulek, pořádala hanka, nakonec na poslední chvíli přeloženo do holešovický tržnice, do dočasného výstavního prostoru proces. je škoda, že dočasnému, protože umělecká díla zde vystavená byla hodně zábavná. a teď ty zajímavý okolnosti. a/ seznamuju se s kuponem a pujčuju si jeho kombo, tehdy ještě nevím, že jeho role v mém rodinném životě bude velice významná. záhoř se mi směje, že si od kupona pujčuju kombo. b/ na koncert jsem pozval mámu, myslím, že nás vidí podruhý, po více než dvou a půl letech. koncert posíráme napřed nekonečným štelováním zvuku a pak vlastním hraním, končíme předčasně a se staženejma ocasama vyklízíme prostor céčkům. ty jsou namachrovaný z čerstvý desky, takže to dost válcujou. o několik lig před náma. c/ na koncertě je mezi návštěvníky ivana štiková, moje láska z nějaký 3. / 4. třídy (jo a nebyl jsem jedinej nápadník), od tý doby jsem ji neviděl. bohužel jsem jí ani tehdy neviděl, protože jsem se to dověděl až zpětně, že tam byla. jestli někam patří "emoticon", tak sem. :o( to byla jen tak vložka za c, mezitím lyssa demoluje. prostě demoluje. d/ dorážejí dr. fleischmann z polska, s nimi už jsme hrát měli, ale tehdy nedojeli. pro mě je to osobně velký překvapení, protože jsem čekal nějakej krkolomnej jazzcore a přitom to jsou normální hipíci s hudbou, ke který se nedá stát. to hejbe s noha a s celym tělem.
[17/01/07] novej rok a začíná hned takovou dalekou cestou. benefit pro 007 v kopřivnici. jedeme s dětma deště jejich luxus-chlív-limusine. k tomu nápadu jsem byl trochu skeptickej, jestli má smysl dělat benefit pro sedmičku s kapelama z takový dálky, navíc když hrozí, že na ně nikdo nepřijde, ale pak jsem si začal namlouvat, že to třeba dopadne dobře. myslim, že nakonec to nebylo ani v mínusu, na druhou stranu to ale taky žádnej velkej vejvar nebyl. no co se dá dělat, poletuše prej vypadly místní kapely, tak do toho prostě šla, za tu odvahu a kritiku, která se na ní potom snesla jí patří respekt, příští akce holt budou lepší. ale od začátku, protože tohle bylo výživný. z práce padám brzo, cestou do zkušebny těch neandrtálců se povzbuzuju jesus lizard. něco jako delisa, to ti zvedne náladu. první bahňáky za prahou náladě taky neuškodí. cesta příjemně ubíhá, projedeme všemi druhy krajin a počasí a nakonec se vypotácíme v kopřivnici. ještě předem řeknu, že mám divokej plán vstát ráno brzo a hromadnou dopravou se dopravit do přerova za příbuzenstvem, aby mě pak kluci vyzvedli až pojedou zpět. nora je hezkej klub uprostřed takovýho moderního urbanismu minulýho režimu. začíná kapela standartní kompot z varnsdorfu, přijeli vlakem asi 10 přestupama. pak děti deště a pak my, solíme to co to dá, pocit dobrej. pak nastává volná zábava, ve který jsme všichni poměrně zkušení, největší umělecký dojem ovšem zanechávají profesionálové každým coulem - napřed bugrr s luďou - donutil jsem místní barmanku, aby to vyfotila na mobil, ale bohužel fotku mi neposlala, takže to pouze popíšu. kluci leží ve vzájemném objetí na tanečním parketu, u hlavy každý jedno pivo a jednoho panáka zelený a spí. tak nevinně, že by jim to člověk i uvěřil. štafetu přebírá márty, drží se baru, dává panák za panákem a drobí oříšky na koberec. to už se moc popsat nedá, to se musí vidět, aby to člověk ocenil. nakonec si jdu lehnout do modrého sálu, s budíkem, že ráno budu brzo vstávat. vstal jsem to jo. ale zjistil jsem, že jsme zamčeni uvnitř a nikdo nemá klíč. přes škvíru ve dveřích vidím luďu, ale ten přirozeně taky nemá klíč. nakonec se vše šťastně vyřeší (ale ten přerov už nedávám) a strávíme na pohovce v klubu ještě příjemné dopoledne, vyplněné kvalitní pokalbovou zábavou. například mě se nejvíc libilo, že jsem se seznámil s luďovým příjmením, které mi bylo doposavaď utajeno. postupně jsme se vyvalili ven z nory, nasedli do limusiny, já tentokrát na sedadle řidiče a byl by konec, kdyby ovšem bugrr nepřišel s nepřekonatelnou historkou jak jedinkrát blil. naprvní pohled se to nezdá, ale teď už začínám věřit, že aspoň ta úvodní věta byla pravdivá. pokračování příště.
michal |
|
05/11/06
takže se takhle jednou kouknu na ten náš web a řikám si, že neni uplně aktuální. vůbec. (to je tou usilovnou prací ve studiu a fitcentrech). předchozí zápis víc než před rokem, docela hanba.
tak jsem si řekl, že by jsem měl to naše hlukaření nějak zrekapitulovat, poděkovat sponzorům, oddaným fanouškům, všem možným pomahačům, kapelám atd. z toho plyne, že následující text bude vesměs hrozná nuda (protože nakonec ty vtipný věci zapadnou kilama nových vtipných věcí a zbydou jen ty strohý faktografický údaje), abychom zmínili všechny a všechny ty koncerty co jsme jima prošli, ale jak se říká, s chutí...
[05/12/05] začnu tím, že jsme loni na podzim nějakou dobu nehráli, jak byl jiří na ostrově na zkušený. moc se mu tam ale nelíbilo (atrapy krbů, drahý pivo, smutno), proto se brzy vrátil a hned jsme to načli koncertem s medications na 007 na strahově. z toho už si moc nepamatuju, akorát že ty medications jsem si po naší šichtě nevychutnal tak, jak by si to bejvali zasloužili. tak jako si vychutnával jejich zpěvák nějakou whisky (nebo tuzemský bramborový likér?) během koncertu, decentně z takový tý malý skleničky s nízko položenym těžištěm, ze kterých se takovýhle fajnový pití pije. díky SR (jakožto za plno dalších akcí).
[08/12/05] hned na to byl sklep v chateau s italskejma hezounama disco drive, v jobově režii. tam sice nebylo moc lidí, ale myslim, že se nám tam hrálo nějak mnohem líp, ostřejš. a kvalitní kalba potom, s těma fešákama (musím především vypíchnout basáka andrease s knírem) taljanskejma.
[12/01/06] v lednu byl koncert v metropoli s kdybypsi a dr. fleishman bez dr.fleishman, takže pak aspoň zbylo víc vynikající pizzy, zde se sluší poděkovat klukům z lyssy. co to vlastně znamená ten název lyssa, to je něco jakože se kapela jmenuje lucie?
[04/03/06] pak byl super koncert v liberci. tam jsme se těšili, protože john zjistil (nebo to věděl vždycky?), že v liberci je akvapark s tobogány, párami a krápníkovými jeskyňkami (kam se prej chodí, no víte co). už nevim jak kluci, ale já jsem tobogánem nikdy nejel, takže jsem byl natěšenej jak malej na vánoce. už jsme si to plánovali, že vyrazíme hned ráno a strávíme v akvaparku celou sobotu a vylezem pak na podium nehorázně vymacerovaný, ale nakonec se odjezd z prahy tradičně posouval až k mezi únosnosti a musela nám stačit jen jedna hodinka v podvečer. ale stejně to stálo za to, ten tobogán je hukot. hukot nás i přivítal v klubu stamina, spolu s kumpánama z tý jejich zelený love-dodávky a ještě s květoslavem. akce opravdu kvalitní, možná až moc, když si vzpomenu na všechny ty tekutý vitamíny a zelený listy. obrovskej dík patří vlastovi, kterej nás pozval, nakrmil výbornejma špenátovejma taštičkama, vydržel to naše chlastání, ubytoval, připravil snídani a jestě poskytl k nahlédnutí nějakou obrázkovou literaturu, akorát už moje pamět vynechala o čem to bylo (ale myslim, že něco o zvířatech, jinak bychom se s johnem tak královsky nebavili).
[11/03/06] měsíc na to jsme natahali ty naše krámy do sedmičky v táboře, kde byl s náma ještě márty alias bonemachine. atmosféra lepší než doma v obýváku, rozhodně můj oblíbenej podnik, škoda, že jsem z tábora musel už podruhý řídit já. cesta domů zasněženou nocí a našim forďákem, kterýho už nemáme a jezdí s nim nějakej kluk bez řidičáku. prej. jo a táborský chlupatý si mě ještě podali na pěší zóně, bylo to za sto. ale ta cesta tim sněhem, to se mi líbilo. všechno takový tichý (až na mártyho, kterej ze sebe neustále vytahoval nějaký moudra), ani jsem netušil, že se za dva měsíce povezu stejnym typem auta, stejnou trasou, na jeho místě, v trochu pozdější čas a vo dost víc společensky unaven, ale to předbíhám. díky milhaus.
[23/03/06] silent front. lilacova akce. jak poznamenal někdo z goro, typická nízkou návštěvností (přesto za ní dík lilacovi). ale tihle tři chlapíci z anglie mě opravdu totálně přikovali k zemi před podiem a pak nelítostnými riffy rozmetli na prach. škoda, že jsem je teď podruhý v praze prošvih. naše vystoupení bylo do poslední chvíle nejistý, protože john dělal frajeřinky tejden předtim ve špindlu na lyžích, asi chtěl okouzlit děvčata na lanovce a zkončilo to vykloubenym ramenem, kolenem, palcem, obličejem a kdoví čim ještě.
[27/04/06] uplynul měsíc a hráli jsme před diario v metropoli na skalce, který byli fakt vynikající. hodně a sympatický navíc, bohužel slabší účast ze stran posluchačů, ale přesto fajn. díky SR.
[26/05/06] další měsíc a společný večer v klatovech. obvinění: děti deště, kdybypsi, my. poškození: děti deště, kdybypsi, my. tohle byla epochal akce, když to tak řeknu, jak se tak říká. slovy bugra chlív. mazce. studenej vlhkej sklep, ale bylo to dobrý, až do rána, noční klatovy, koťátka, atak. děkujeme (megadík) majiteli klubu a našemu hostiteli v jedné osobě, bohužel jsem zapomněl jeho jméno. dík!!! víc takovejch lidí! ráno jsme se vzbudili a bugr byl překvapivě s námi a naživu (ostatní ze smečky dětí a psů byli už pryč, jak ty prachy z tý písničky). příjemné dopoledne v klatovech, vyškrábali jsme se na černou věž a koukli na to z nadhledu, jak to je pěkný, vedle ještě barokní kostel, bíle natřenej a oprejskanej, klidně mohl stát někde v jižní americe, že jo, carlo lurago? a portály dělal K.I.D. vynikající dílo, a ještě pod tim jsou katakomby, tam nás ale už nepustili, protože myslim byli na obědě. neni to lehký. já jsem se ještě šel kouknout gotickej kostel a bílou věž za náměstim, který jsou snad ještě lepší, kluci zůstali na náměstí a jedli zmrzlinu? já jsem to měl ve znamení příprav na státnici z DA, proto ty památky. následoval přesun na druhej den free dimu do města husitů. tam jsme se taky kouli na věž / hrad. odpoledne chcalo (ano, tak se to musí říct), koncerty probíhali v kulturním centru na cestě. musim říct, že všechny kapely to tam dokonale rozdrtily a všem jim děkuju za intenzivní hudební zážitek, snad strefim to pořadí a nic nevynechám: ladies swim, vas szuszanne, don vito, sabot, lvmen. všechno dokonalý, ladies swim takoví příjemní klučinové a hudba vlna, v.s. maximální tlak a krátce, jako správnej hadr, don vito totální mlátička, precizní prácička, sabot no comment, lvmen mě už podruhý po znovudánídohromady zklamali, lépe řečeno moc nebavili. asi za to nemůžou, vždycky je to plný zvědavejch lidí a já stojim někde za hradbou těl a nic nevidim, navíc tou dobou už jsem měl slušně nakoupíno a hudebně jsem byl už uplně přežranej. pak ještě chvíli diskotéky dirty trrrinity, pánové jebák a klátič a spol, to už spiš prolítlo kolem mě. no a pak obrovskej dík putuje tondovi kocábkovi, kterej mi dělal řidiče (heh) z tábora do petrovic, doufám, že to se mnou bylo k vydržení a víc už bych to nerozmazával. nakonec píšu to sám, takže si můžu psát co chci.
[05/06/06] následoval koncert s veselou partou rah bras. a hrajou mečema! ne vážně, zase sedmička, rah bras byli dost sympatický a ta mary... krev a mlíko. kabaret, ale skvěle nakopávací. jejich desku jsme cpali do winampu v práci se štěpánem, když jsme nestíhali.
[15/07/06] čtvrtka prázdnin a my jsem vyrazili na koupák do novýho města pod smrkem, sever tý naší zemičky. hory lesy, pěkný to tam maj. tohle vypadalo na výbornou akci, děti deště s alem jurgensnem s přeleženou rukou maskovanym za bugrra a wollongong. my první. trochu jsme to přehulili se zvukem, ale nakonec se to vyřešilo. posraný kabely. wollongong smršť. dlouho jsem jeneviděl a tentokrát to byla opravdu tesařina. nezřízená kalba ze strany místních nakonec vyústila ve rvačku s kinderskínama, takže jsme to radši zabalili. taky už bylo na čase. děkujeme michalovi za nocleh a jeho ženě, že nám připravila snídani a mě pak šla ukázat zmije, ačkoliv tam zrovna nebyly.
[29/07/06] silver rocket summer sex, mám o tom vůbec něco psát? všechno se dá přečíst v nejchytřejších kecech SR [tady]. my jsme se těšili hrozně moc a vy jste byli skvělí, (teď by následovalo to sprostý slovo). díky vám, kteří jste tam byli, díky SR.
pak byla měsíc a půl pause, protože já jsem s lindou zdrhul do pralesů na rovníku.
[22-23-24/09/06] miniturné po polsku. no já bych to tak nenazýval, protože bod č. 23: Playing in St. Cloud and Mankato doesn't mean you're on tour (36 rules for bands). ale předem, gigadík hukotovi.
sieniawka. hned u hranic u německý žitavy. malá díra vesnic (ale maj tam benzinku), malej neoficiální bar viktor v rodinnym baráku. netekla tam voda, takže hajzly nebrat. německá kapela co tam měla hrát s náma nedorazila, tak jsme na to byli sami. horší bylo, že tam neměli mikrák a my taky ne. takže to bylo na hukotovi, kterej byl nachcípanej, ale měl dorazit. bohužel jeho psí kamarádi neměli v pořádku pasy, takže je na hranicích zdrželi asi až do desíti. my jsme byli asi pět minut od našeho prvního instrumentálního koncertu. no myslim, že někdy ve zkušebně už jsme to jen s řevem na sucho dali. nakonec to bylo vyvedený, rozlitý piva, vtipní fanoušci, mocné nápoje. ráno odpoledne nás vzbudil fotbalový turnaj (auto jsme předešlou noc za tmy neprozřetelně zaparkovali na hřišti). jiří měl dost. včera. voda furt netekla, takže koupelnou nám byla již zmiňovaná stanice pro čerpání pohonných hmot. ještě jsme dostali vynikající květákovou polívku a pomalu jsme vyrazili na další štaci. stavěli jsme u povrchovýho dolu hned za sieniawkou. mega. začal jsem si nadávat, že jsem s sebou nevzal foťák. nedá se popsat, to se muší zažít. cesta přes německý sousedy, páč poláci prej jezděj jak vrazi. někdo řikal, že nemaj dalnice, ale asi si toho sami nevšimli. trzebiel. byli jsme tam dost brzo, klub vedle požární zbrojnice na to nevypadal, ale nakonec měl jiří pravdu. fakt podivný místo, ale nakonec docela fajn. než to vypukne, jsme si řikali, že si pujdem nakoupit na námko. rohlíček (spíš hodně tuhá houska), sejráček, lahváček? asi, slunce svítilo, děti si hráli u pomníku, vítr sundaval nazlátlý listí ze stromů, řidiči předváděli své umění (túrování, hrabání, kvílení brzd), jednimslovem idylka. zpátky v klubu už se to začínalo slejzat. jak šváby na pivo, akorát, že tam ani to pivo neměli. tak jsme vyložili krámy, postavili to a začli zevlovat, jako ostani. taky jsme dostali najíst ňáký pikantní brambory. což o to, bylo to moc dobrý, ale vyvolalo to žízeň. takže zpátky na námko, tentokrát jsme zkusili jinej obchod a zásobili se tekutinama. vrátili jsme se před klub a vyčkávali začátek akce. což dělali i všichni návštěvníci. někdy po devátý to rozbalila první kapela, místní oldschool collective, takovej podivnej, skutečně "kolektiv" různě starejch i naprosto odlišně vypadajících typů, hráli energickej a přímej hardcore, ale moc mě to nebavilo. následovali ti němci ixtab maya, co jsme s nima měli hrát včera, na živo o dost lepší než z myspejsu (nebo?), furt ale na mě moc screamometal. no když maj jako název stylu napsaný screamometal, tak to asi bude na mě vždycky moc screamo a moc metal. ale některý basový vyhrávky byly docela dobře hutný a namířený správnym směrem. pak jsme na to šli my. sal byl tou dobou už prázdnej, takže začátek super. a ještě jsem prdnul hned zkraje strunu. ale pak se to rozjelo, lidi přišli, pot cákal, dál to znáte. po koncertě divoká diskotéka v polskym stylu, stroboskop = král. ráno buzení ne zrovna příjemný, ňáká děsná (doslovně) punkerka (který jsem obětoval placku dirrrty trrinity voe djs (ahoj bourku, nemáš prosimtě ještě tu růžovou s králikem?), aby mě nechala na pokoji), něco hulákala s tim, že asi somruje cigára. hrůza. naložili jsme se a vypadli směr dolní podluží. děkujeme všem příjemnejm lidem, se kterýma sme se bavili a napili jejich 9% piv a ovocných vín. neděkujeme dobrovolné hasičce od rány, za to, že nám neukázala zbrojnici, jinak byla dobrá.
do dolního podluží jsme mírně bloudili a taky jsme se báli, co nám hukot provede za ty zapomenutý plakáty a ztracený cd river for sale. ale na obranu jsme měli jako dar lahev zubrovky, tak snad nám to odpustil. seznámení se manželkou, perfektní oběd, nedělní poledne, klasika, co na to říct. cukrárna (ale to jsme si teda mohli odpustit), vejlet na na křížovou cestu, hledáme houby, já hledám i zmije, ale už je podzim a vítr a suchý listí moc šustí a zlatý trávy se vlněj. nakonec odjezd na koncert do kulturhausu jménem rozkrok, kde má člověk pocit, když si stoupne na terasu otočen k jihu, že celá republika je směrem na jih. překvapivě. ale musí se to zažít. klábosení s hukotem a rodinnými příslušníky river for sale doprovázené obdivováním jejich zelené koncertní limuzíny. neděle podvečer, je fakt krásně a zároveň jasný, že dnes asi nebude ani jeden platící divák. a možná ani nepřijedou ti francouzi ned. někdy před osmou na to jdeme, valíme to do prázdýho sálu a děkujeme všem co to ustáli. atmosféra je uvolněná jako spojka u našeho starýho forďáka a co si budem povídat, po tomhle víkendu zrovna fyzicky odpočatí nejsme. škoda, že nemáme nějakej alternativní setlist s pomalejma písničkama. s koncem našeho koncertu se v sále objevili francouzi ned, kteří následně předvedli napřed všechnu možnou lo a hi fi audio vizuální techniku (včetne obrovskejch bicích asi ze 40. let? přiznám se, že na bubny odborník nejsem) a pak docela prasáckej (tak jak to má bejt) francouzskej rokenrol, kterej nějakej jejich kolega točil na kameru. takže bude asi videoklip, mtv, šampaňský, děvky, kokain ... to asi ne, to by museli trochu změnit styl. hehe. když dohráli, tak akorát dorazila natěšená posádka z tábora. pech, no. dali jsme si poslední rundu soji z hukotovy kuchyně a vyrazili k domovu. závěrem ještě jeden dík hukotovi a všem, kteří nám pomohli, navařili atd...
[01/10/06] asi ten víkend potom jsme odehráli jeden krátkej koncert v kafé na půl cesty na pankráci, se švýcarama unhold a wounds left deeper a lokálama goro, kterejm patří dík za zorganizování. jen tak pro pořádek.
[07/10/06] další tejden další koncert, v litoměřicích. jela s náma linda a kluky jsme vytáhli na lovoš, nejlepší kopec nad lovosicema, počasí démonický, hovna s hákama, vítr jak sviň, černý mraky. ale přežili jsme to. v litoměřicích nám pán, kterej už měl nakoupíno poradil a pak nám musel poradit ještě jeden, kterej už měl taky nakoupíno. sál obrovskej a tmavej a studenej, ale lidi vřelí. napřed vystoupila místní kapela, na který mě nejvíc bavily proslovy basáka mezi písněma, fakt. pak kapela in vain, která mě trochu nudila a nakonec jsme to ohlušili my. no nic moc, já jsem byl párkrát dost mimo, takže štěstí, že laťka nebyla dnes večer moc vysoko. měli dorazit ještě emems, na který jsem se těšil, protože už jsem je roky neviděl, ale zůstali srabi doma. vystoupení završil svojí živelnou performancí pavlis bendík, kterej už měl taky dost nakoupíno. místní fakt příjemní, ještě jsme dostali na cestu ňáký zelený listí. musíme poděkovat asi pavlisovi a hlavně majiteli pavlovi, kterej ten den slavil slovy basáka první kapely biřmování, tedy obřízku.
končim, zbytek si vzpomenu jindy. adios.
mic
|
