některé dny jsem se toulal lesem sám. tei třeba roztloukal poipoi nebo právě chystal nějaký jiný, časově náročný pokrm. nebo se se svými psy pokoušel ulovit divokého kance. uvědomoval jsem si, že je pokrytecké se nepřipojit se k němu, protože jsem si rád pochutnal na vepřové pečeni, ale moc nerad jsem se na zabíjení kanců podílel.
dívky byly vždycky někde poblíž domků nebo u moře. jindy, když už mě nebavilo potulovat se kolem, usadil jsem se do stínu na nějaký spadlý kmen stromu nebo možná na mechem porostlé kameny starého paepae. seděl jsem a dumal o všem možném. cítil jsem se duševně zcela uvolněný. napadlo mě, že tady na rozdíl od domova pracujeme a namáháme se fyzicky, pak jsou nejrůznější úvahy a emoce pro naši odpočatou mysl potěšením. je to dobrý způsob obživy a pečování o rodinu. tei a já lovíme zvěř a ryby, sbíráme lesní plody, touláme se po lesích, šplháme po skalách, chodíme plavat: to všechno pro obživu. naší prací je to, co jiní dělají na dovolené. sedí u psacích strojů, stojí za pultem v obchodě nebo pracují se šroubovákem jedenáct a půl měsíce do roka, aby mohli strávit dva týdny pro své osobní potěšení. pak se vyhrnou ze svých velikých domů do chat a stanů. jen aby to bylo na slunci. někam, kde se dá lovit, rybařit, sbírat lesní plody, toulat se lesem, slézat kopce nebo plavat. práce primitivního člověka se stala odpočinkem moderního člověka. dokonce i čerstvý vzduch a sluníčko jsou pro moderního člověka luxusním artiklem, napadlo mě. zamkne se uvnitř se svým vysavačem a s elektrickou žárovkou a pracuje, aby si vydělal na účet za elektřinu a na dva týdny na slunci.
tohle teiovi nikdy neřeknu, pomyslel jsem si. zkusil jsem mu vyprávět o letadlech. nikdy mu však neřeknu, že lidé u nás doma pracují vsedě na židli a odpočívají zvedáním těžkých železných činek nebo veslováním v loďkách bez dna, které se nikdy nedostanou ani ven ze dveří. to by asi tei už vůbec nepochopil.

thor heyerdahl; fatu hiva